Jizera, vysoká 1122 metrů, dlouho zachovávala svoji nedotknutelnost a svým způsobem si ji udržuje dodnes. Nevedou sem žádné sjízdné komunikace, lze sem dojít pouze „po svých“. Její mohutné temeno s přibližně desítkou větších skal, bylo odedávna porostlé jehličnatými lesy. Zdejší vrcholová smrčina s řídkou příměsí jeřábu musela vždy vzdorovat těm nejtvrdším klimatickým podmínkám, neboť v nejvyšších polohách dosahovala až k horní hranici svého přirozeného výskytu. Letité smrky s mohutnými kmeny byly nižšího vzrůstu, měly silnější větve, podrost tvořily trávy a byliny různého druhu. Drsné horské klima vytvořilo z těchto stromů mimořádně odolné jedince. Od počátků hospodářského využívání lesů byl vrchol Jizery pro svoji obtížnou dostupnost jen velmi málo dotčen těžbou. Obnova lesa pak byla prováděna převážně s použitím sazenic z místních zdrojů.

Popsaný stav vydržel do začátku poslední třetiny minulého století. To bylo důvodem k tomu, aby byla v roce 1960 vyhlášena státní přírodní rezervace Prales Jizery. V chráněném území o ploše 92,5 hektarů byl chráněn starý pralesní porost. Pro samotný vrchol Jizery byly v té době charakteristické odumřelé stromy, jejichž neobvyklé tvary a relativní vzácnost v celém pohoří přitahovaly turisty.

Tvář horského pralesa se ale začala postupně měnit. Exhalace z německých a polských elektráren, kyselé deště i půda, bořivé větry a následné hmyzí kalamity si začaly vybírat svou daň. Na výstražné prognózy odborníků nebral v té době nikdo ohled. Vše dospělo až tak daleko, že těžce poškozený okolní les byl odtěžen a Jizera zůstala kromě chráněného vrcholu obnažená. Původní důvod ochrany přírody tak zanikl.

V současnosti však můžeme pozorovat nadějnou obnovu lesa. Kromě vysazených stromků najdeme i skupiny mladých smrčků vyrůstajících zde přirozeně ze semen. Snaha o návrat lesa na Jizeru však byla převážně vykoupena velmi těžkou lidskou prací. V letech 1994 - 1995 bylo zalesněno 45 hektarů nejvyšších partií Jizery. Vrací se tudíž naděje, že časem bude na druhé nejvyšší hoře les obnoven. Nepůjde sice již o prales, ale spíš o přírodě blízký a snad i dostatečně odolný horský les.

Ze zajímavých rostlinných druhů najdeme v podrostu například kýchavici bílou, mléčivec alpský, modře kvetoucí hořec tolitovitý, šichu černou, vranec jedlový či papratku horskou. Na jednom z vrcholových skalních bloků roste borovice kleč. Ve snaze o opětovné zalesnění byly i na Jizeře vysazovány nepůvodní dřeviny, zvláště smrk pichlavý. Obnova původní dřevinné skladby proto zůstává jedním z hlavních, byť velmi obtížných úkolů lesníků. Z ptáků zde hnízdí křivka obecná, linduška luční a krkavec velký. Společenstva horských bezobratlých jsou zastoupena například střevlíkem lesním. Na vrcholovém skalním bloku je vybudována vyhlídka přístupná po žebříku, ze které je vynikající rozhled mimo jiné i na velké suťovisko ležící na jižním svahu.

Předmět ochrany: Převážně horské klimaxové smrčiny značně poškozené imisemi a kůrovcem, balvanité sutě a vrcholové skalní bloky.

Poloha: Vrcholová část druhé nejvyšší hory na české straně Jizerských hor na východním konci Hejnického hřebene.

Rozloha: 92,4 ha

Nadmořská výška: 1000 - 1122 m. n. m.